První prázdninový týden strávili někteří jihlavští a vyskytenští farníci na chatě, která patří tatínkovi P. Jeronýma a kde už dvakrát byla na lyžovačku jihlavská mládež. Je to architektonicky cenná roubenka v Malé Úpě v Krkonoších, kde je mnoho věcí ještě původních (tj. slamníky, žádná elektřina ani voda, svítí se v petrolejkách, suchý záchod).
Podnikali jsme výlety do překrásné přírody našich nejvyšších hor: byli jsme v Peci pod Sněžkou, v Obřím dole, na Sněžce, Luční boudě a Výrovce, na Pomezních boudách, chatě Jelence, Svorové hoře, Rýchorách a prošli jsme i nejopuštěnější část východních Krkonoš – cestu biskupa Doubravy a údolí Jeleního potoka.
Každý den byla na chatě mše svatá doprovázená sice jednoduchými, ale o to vroucnějšími zpěvy s kytarami. Po večerech jsme hráli hry, zpívali, hráli karty (mnozí se poprvé setkali s oblíbenou karetní hrou P. Jeronýma – černou sviní), opékali buřty, pili pivečko a víno. Na jeden den za námi přijel i otec Petr. Prostě bylo veselo a bylo nám dobře. Moc dobře. Byl to krásný odpočinek a nikomu se nechtělo domů. Co jsme zakusili, to nejde popsat, to se musí prožít. Byli jsme týden v „jiném světě.“ O tom všem (aspoň nedokonale) svědčí následující fotografie…
P. Jeroným
