Letos jsme vyrazili pouze na prodloužený víkend, protože jiný termín už v námi vyhlídnuté destinaci nebyl možný. Vysvětlujeme si to tím, že o farní dovolené je v Čechách čím dál větší zájem! Anebo se letos nenašel nikdo, kdo by to za nás včas vyřídil?
Na nezájem farníků si nemůžeme stěžovat. V Sepekově se nás sešlo dohromady 24, z toho 11 dětí. Jelikož mají tyto dovolené tradičně vysoké hodnocení a na kulturní zážitky nelze dlouho zapomenout, nikoho neodradí ani zlomená noha a nechodící sádra! To se pak součástí bagáže stala i kolečková židle, která usnadňovala pohyb po kuchyni a dlouhé chodbě na faře v Sepekově, kde jsme byli ubytovaní.
Sepekov jsme si vybrali hlavně proto, že tamní kostel Panny Marie mají na starosti premonstráti z Milevska a hlavně otec Mikuláš, který tam přišel před několika lety z Jihlavy (a z Vyskytné). Přijal nás jako dobré známé, strávil s námi téměř celé tři dny (hlavně večery, protože přes den je vytížený) a loučili jsme se jako přátelé.
Den první
První den nás provedl areálem Milevského kláštera, který vznikl už na konci 12. století a je nejstarším klášterem v jižných Čechách. Prvním opatem byl Jarloch – pokračovatel Kosmovy kroniky. Klášter postupně nabýval na významu a rozrůstal se, takže se zde můžeme setkat jak s románskou architekturou, tak s gotikou, barokem. Areál dodnes zůstává centrem kulturního dění v Milevsku a pořádají se zde kulturní i vzdělávací akce.
(Když vejdete vstupní branou, podívejte se na budovu vlevo. Uvidíte sluneční hodiny na zdi mezi dvěma okny. Tyto dvě okna patří k pokoji, kde bydlí otec Mikuláš. A k jeho povinnostem prý mimo jiné patří natahovat tyto hodiny.)
Den druhý
Většina farníků si s sebou vezla kola, takže na druhý den byl naplánován cyklovýlet na hrad Zvíkov. Autem jeli ti, co měli soucit s Janou a její zlomenou nohou. (Nebo neměli odvahu jet přes 20 km na kole?) Výlet byl úžasný pro všechny. Na Zvíkově jsme strávili celý den. Kromě prohlídky hradu jsme například stříleli z kuše, vyráběli naušnice, pluli na lodi, snědli předražený oběd…
Večer jsme se opět sešli v Sepekově i s otcem Mikulášem. Dospělí se bavili v jídelně, děti měly vlastní program v klubovně (- jeden z nejhezčích okamžiků z dovolené!). V noci nás Mikuláš provedl sepekovským kostelem, pomodlili jsme se mimo jiné i za otce Jeronýma, se kterým se Mikuláš také přátelil, a na kterého se tento víkend hodně vzpomínalo.
Den třetí
V neděli po obědě někteří jeli domů, jiní ještě po cestě navštívili zámek Orlík.
Perlička na závěr: Cesta zpět nám trvala různě dlouho – podle toho, jak správně jsme odbočili na objízdné trase kolem Tábora. Někdo jel na České Budějovice, jiný odbočil na Kámen, někdo jel dokonce zpět na Milevsko a někdo jel správně. Domů jsme se naštěstí dostali všichni a už teď plánujeme příští farní dovolenou.
Šárka
