Pro setkání se Sv. Otcem musíme být ranními ptáky a vyrazit za kuropění, protože již ve 4.30 hod odjíždí z Jihlavy první autobusy směr Brno-Tuřany, abychom se do 6-ti dostali na dálniční parkoviště, pro tuto příležitost speciálně zřízené. Z vyskytenské farnosti nás vyrazilo pět odvážných, kteří se nenechali zastrašit sýčkováním: "co když bude pršet?" nebo "budete stejně vzadu a nic neuvidíte, že nezůstanete doma u televize?!" a podobně "dobře" míněnými radami.
A už zastavujeme na dálnici v mnohačetném poli autobusů, které jsou tu jak korálky naskládané jeden za druhým. Důležité je zapamatovat si SPZ autobusu, abychom si ušetřili nepříjemné hledání toho našeho při návratu.
Nadšeně vyrážíme spolu s dalšími stovkami poutníků směr tuřanské letiště, kde je připravena plocha s pódiem. Občas v šinoucím se davu zahlédneme někoho známého, jinak postupujem stále vpřed, zpátky ni krok. Začíná se rozednívat. Tuřanské letiště již je nadohled, náhle však začínají zástupy před námi houstnout, že se pomalu nedá nikam hnout. Co teď? Tu se kolem nás mihne bílá premonstrátská barva, to otec Jeroným s otcem Mikulášem se probíjejí kupředu! Jeroným je náš pastýř, tedy rychle za ním, ať nás vyvede z tohoto chumlu. A on nás nevědomky vyvádí, jako bájný Geronimo svoje Apače z indiánské rezervace. Po chvíli začíná dav řídnout a Jeroným si všimne, kdo se mu to drží za patami. Cestou se nám pochlubí svoji originální pokrývkou hlavy za 4 a půl dolaru. Při jejím nasazení vidíme velký údiv a překvapení u kolemjdoucích, neznající opravdový stav věci. Škoda, že jsme tento moment nezachytili na fotografii, Jeroným totiž vypadá jako pravý pouštní beduín:-)
Konečně jsme na místě, máme místenku do zóny A3, kam nás, po jejím předložení, pořadatelé pouští. Chvilku přemýšlíme, kde by bylo nejlépe zakotvit a pak volíme místo, kde je možné trošku vidět hlavní pódium, ale je odtum dobrý pohled na jednu z mnoha obřích obrazovek. Roztahujeme rybářské stoličky a pouštíme se do svačiny, a protože je ještě relativně spousta času do zahájení programu, vyráží Zdeňka s Alešem na obhlídku "terénu", neboli na okružní cestu po areálu, s tím, že zkusí, kam až se dostanou. Nejprve je zaujme obří kotva jako znak naděje, umístěna napravo od hlavního pódia. Úplně až k ní se nedostanou, ale přesto ji mají nadosah. Tu Zdeňka vytahuje mobil a někam volá a za chvíli, snad je nemýlí zrak! Od hlavního pódia se k nim blíží postava nápadně podobná anglické královně Alžbětě! Hlava Anglikánské církve na katolickém shromáždění v České republice! Senzace, která jistě zaplní čelní strany světového bulváru!! Ale ne, je to "jen" Zdenčina sestra Marie s dcerkou Alžbětou, ovšem za její šatník by se nemusela stydět ani windsorská panovnice.(viz foto) Jako pracovnice brněnského magistrátu, má to štěstí být mezi vyvolenými ve V.I.P. zóně a tomu také musela přizpůsobit svůj zevnějšek. Po přivítání, vyměnění si dojmů a společného vyfocení, se musí vrátit ke svým "V.I.P." povinnostem. Začíná pražit slunce. Zdeňka s Alešem mění směr a vyráží k vedlejšímu pódiu, umístěného nalevo od hlavního, odkud je láká živá hudba Hradišťanu a tentokrát se jim podařilo proniknout až těsně k němu a vydrželi tam po celý koncert. Poté se vracejí do "svého" A3 sektoru a očekávají hřeb dne, příjezd Sv. Otce a a jím celebrovanou mši.
Pro všechny zúčastněné bylo setkání se Sv. Otcem velkým duchovním zážitkem, takže ani nevadilo, že je organizátoři drželi dlouho po skončení mše v jejich zónách, aby zajistili postupný a plynulý odchod z letiště.
Nikdo z nás určitě nelitoval, že se do Brna vypravil a všichni jsme se v pořádku vrátili domů plni pozitivních dojmů, nadšení a povzbuzení pro sebe i ostatní.
Aleš
P.S. Všechna čest organizátorům, vše šlo jako na drátkách, není nic, co by se jim dalo vytknout! Včetně počasí, ale to musíme poděkovat tomu nejvyššímu Organizátorovi :-)
