Farnost Vyskytná nad Jihlavou

Římskokatolická farnost

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Farní dovolená v Konicích u Znojma 2012

Na kole kolem vinic

Den první

Sraz je přímo v Konicích na faře. Naše předsevzetí, že tam budeme už dopoledne, poněkud vzalo za své a to hned z několika důvodů. Proti nám byla značná „obtížnost systémů připevňování kol na střechy automobilů". (Autorka této reportáže slyšela nejméně 3 sprostá slova!)

Druhý problém byl v cestě samotné. Právě v den odjezdu byla uzavřena přímá cesta na Znojmo a my museli po objížďce. Zvláště pro ženské posádky, tradičně podceňované v otázce orientace, bylo velkým zadostiučiněním, že do Konic dorazily jako PRVNÍ! Trochu nás zarazilo, že ta budova s nápisem Lidová knihovna, je ve skutečnosti fara, kde máme bydlet. Než jsme prohlédli tuto kamufláž, alespoň jsme věděli, kde je v Konicích obchod, hospoda, dětské hřiště...

Po příjezdu ostatních jsme si faru společně prohlédli a užasli! Tolik místností, velká kuchyň, dvě koupelny, tři záchody, sedací souprava na chodbě, v jednom pokoji dokonce klavír! Po loňské romantice bez vody a elektriky to bude letos dovolená v luxusu!

Užívání si pohody však ještě předcházelo vybalování a zde se opět ukázala „obtížnost systémů odpoutávání kol ze střech automobilů". (Sprostá slova autorka tentokrát nezaslechla, ale zato průpovídka „ty kráásoo" otce Matěje se mnohokrát rozléhala po všech prostorách fary. Tímto mu ještě jednou děkuji za nezištnou pomoc!)

Hned na první večer jsme měli domluvenou návštěvu ve vinném sklípku u místního vinaře. Tento svérázný muž nám vyprávěl také o tom, jak zde kdysi učili nového kněze – čistokrevného Pražáka Jeronýma v jeho prvním působišti pít víno.

Ve sklípku a při následném pohoštění přímo na vinici nás navštívil i otec Marian ze Znojma, který má v současnosti na starosti mimo jiné i Konice. Večer jsme zakončili vesele, protože jak řekl otec Jeroným: „křesťan má umět užívat radosti života" – nebo tak nějak. ☺

Den druhý

Na tento den byla naplánována velká cyklistická výprava kolem řeky Dyje, k místní raritě - nejstarší vinici nazývané Šobes. Z plánovaných 30 km byla díky několika zkratkám cesta nakonec skoro o polovinu delší a navíc v 35°C! Obdivuji hlavně děti, které nejen že přežily, ale byly ochotné jet za dva dny znovu!

Tento den přijeli další farníci, takže se počet vyšplhal na 16 dospělých a 11 dětí.

Večer: Společná zábava ve farní kuchyni, děti dobrovolně separovány v jednom z velkých pokojů.

Den třetí

Odpočinkový, neboli kulturní.

Tento den začal mší. Byli jsme informováni, že do kostela v Konicích chodí pouze tři důchodkyně (tzv. svatá trojice ☺), které sedí vždy v první řadě vpravo (tato místa jsou tedy pro nás tabu). Jaké bylo naše překvapení, když před kostelem zastavil autobus plný rozespalých slovenských dětí s p. učitelkou, sbormistryní a s milosrdnou sestrou s notebookem v ruce. S pocitem blížící se akce děti ožily, nahrnuly se do kostela (obsadily i první řadu vpravo a tím vytlačili místní důchodkyně až do poslední lavice pravého bloku!). Co bylo dál se nezúčastněným těžko popisuje. Proto jen pár postřehů:

-Sto metrů od zavřených vrat kostela si dospávající farníci mysleli, že před okny hraje hlasitě rozhlas.

-Důchodkyně zachovaly „pokerovou tvář".

-Neexistuje slovo pro výraz v obličeji sbormistryně – něco jako přepřenadšený.

-Otec Jeroným zvládl mši jako vždy důstojně.

Po snídani jsme všichni jeli do Znojma. Byli jsme na Hradišti, kde ještě nedávno působily sestry Boromejky. Odtud byl pěkný výhled na řeku a celé město. Ve Znojmě jsme šli nejprve na oběd. Ukázalo se, jak nesmazatelnou stopu zde Jeroným zanechal – číšník v restauraci si ho dobře pamatoval, takže po obědě jsme dostali i malý dezert.

Odpoledne: Prohlídka katakomb – výklad byl velmi přizpůsoben dětským návštěvníkům.

Návštěva u otce Mariana ve Znojmě – Louce:

prohlídka původně románského chrámu Nanebevzetí Panny Marie i s kryptou, kde v minulosti natáčel např. Jiří Strach několik filmů. (Nejvíce však zaujala fotografie otce Jeronýma z doby, kdy zde působil! ☺)

prohlídka komplexu budov bývalého premonstrátského kláštera z 12. století, který ve středověku patřil k největším ve střední Evropě. Za Josefa II. byl zrušen, do roku 1993 sloužil jako kasárna. V současné době jeho část používá firma Znovín pro uložení lahví s vínem, prodejnu vín, pořádání různých společenských akcí a je zde umístěno malé muzeum vinařství. Využívaná je pouze asi 1/25tina celého obrovského areálu. Většina objektu nečinně chátrá a čeká na mecenáše, který by ho zachránil

prohlídka chlívku s 5-ti vietnamskými čuníky, které otec Marian vlastníma rukama ulovil v okolí Znojma. (Viděli jsme i jeho zranění z boje s největším kancem)

Večer: Rozloučení s Jeronýmem a Matějem, které volaly povinnosti zpět do Jihlavy.

Děti nás pozvaly na divadelní představení, které samy vymyslely a nacvičily. Překvapily nás nejen svou tvořivostí, ale také kvalitou hraného kusu! ☺

Den čtvrtý

Opět cyklistický výlet. Opět přes 35°C.

Tentokrát jsme dojeli až do Rakouského Retzu k větrnému mlýnu. Cesta vedla chvilku po silnici, pak lesem, mezi vinicemi.... Vzhledem k různé úrovni naší fyzické zdatnosti to byl pro někoho životní výkon, pro jiné jen malá vyjížďka s mnoha zastávkami, kdy se čekalo na opozdilce.

Večer: opět dětské divadelní představeni – II. díl „Jalovice v akci" – opět velice tvořivé, o kvalitě už by se dalo diskutovat (možná jsem jen zaujatý rodinný příslušník představitelky hlavní role ☺)

Den pátý

Naše řady pomalu řídnou, několik účastníků zájezdu nás již opustilo. Někteří se dnes vydali opět na malý výlet na kolech do okolí řeky Dyje. Jiní vzhledem k teplotě vzduchu (opět přes 35°C) dali přednost znojemskému koupališti.

Večer: Na faře už jsou jen ti nejvytrvalejší (3 dospělí, 4 děti). „Vyklidili jsme pole" v kuchyni, neboť tam je teď přesila farníků ze Zlína, kteří přijeli včera. V pokoji hrajeme Scrabble a dopíjíme a dojídáme zásoby.

Den šestý

Odjezd.

Mám opět strach z „obtížnosti systému připevňování kol na střechu automobilu"! Ale poslední muž, který zůstal, vše provedl v tichosti a rychlosti, kterou bych nečekala. („Vašku, jsi jednička!")

Ještě zde obědváme (zbytky z předchozích dnů), posbíráme, co ostatní zapomněli a jedeme domů odpočívat po zdařilé dovolené!